„Jak může být poslední den? Vždyť včera jsme přijeli“. Asi tak by se dalo popsat dnešní probuzení. Nikdo nemůže uvěřit tomu, že nás čeká poslední den. Dnešní ranní běhy byly jiné, přeživší z nás mohli během deseti minut nanosit tolik surovin, kolik stihli. A za všechny se přidávaly celkové body týmu. Dnešní běh mohl opravdu rozhodnout a vítězném týmu celotáborové hry.
Celé dopoledne trávíme v odborných skupinách a dokončujeme naše prezentace. Chceme na kongresu ukázat, že jsme ty dva týdny pracovali na opravdu zajímavých projektech. O již šestnáctém ročníku kongresu opět můžeme říci, že je mezinárodní, máme mezi sebou totiž hned dva táborníky ze Skotska. Odpoledne stále ještě doděláváme prezentace a nebo už jen trávíme čas s kamarády, na jednu stranu šťastní, ale na druhou smutní, že se již zítra rozjedeme do svých domovů v různých koutech republiky.
Po svačině začíná samotný kongres. Prezentace všech skupin zabraly přes dvě hodiny, opravdu bylo co ukazovat. I naše kuchařky chtějí, aby dnešní den byl nezapomenutelný a k večeři nám připravily skvělé hamburgery. Po večeři se konečně přichází to, na co celý den čekáme. Vyhlášení celotáborové hry, hodnotilo se vše, velké plus měly týmy, co poctivě celý tábor vedly deník. Dostali jsme různé ceny, ale více než to nás u srdce zahřály slova našich oddílových vedoucích. Každý řekl pár slov o svém týmu, některá byly opravdu dojemná.
Vítěze už nyní známe, zbývá nám už jen tradiční diskotéka ve stodole. Obvykle poslední noc spáváme venku pod noční oblohou, ale přes den bohužel pršelo a země je mokrá.Snad to vyjde příště. Zítra nás čeká úklid, odjezd a ta nejtěžší část celého tábora, kterou je bezpochyby loučení.
